Prebory Prahy - 3000m pr.

Konečně jsem se odhodlal ...

Steepl (3000m pr.) mně vždy lákal, ale také době jsem měl vždy veliký respekt (oprávněně). A především z vodního příkopu - snad aby mi to někde neuklouzlo, nebo aby kolenní vazy vydržely dopady za překážkama. Přece jen je to také hodně o technice, ale i speciální síle a nemluvě o taktice a strategii na této tratio tak specifické. Při sledování v TV a na stadiónu to vypadá docela lehce, ale když se to má běžet na vlastní kůži tak je to oproti očekávání násobně těžší a o tom jsem se měl přesvědčit na Přeborech Prahy.

S přihláškou jsem dost váhal a pro jistotu jsem se přihlásil i na hladkých 3000m, ale nakonce jsem našel odvahu. V týdnu před závodem jsem ale opět trochu více přitrénoval (ME je ještě hodně daleko a je pořeba do těla ještě něco dostat) a tak při rozcvičení den před závodem jsem se cítil hodně unavený. Samotné předzávodní rozcvičení už bylo trochu nadějnější. Sice mně při sbc pichlo v pravém koleni, ale po rovinkách i přeběh překážek na rozvičovacím stadiónu byl OK. Na start jsem šel tedy i s tím, že se dost dobře může stát, že nedoběhnu ani do cíle. Po startu jsem se 200-400m držel ve skupince, ale poté co tempo
bylo přece jen rychlejší než mé plánované (už tak dost ambiciózní) jsem se skupiny pustil. Ale jak se zdá, tak i těchto rychlejších 400m nebylo rozumné. První vodní příkop v životě jsem si skočil hodně na jistotu
s dopadem na obě nohy a očekávaním co to se mnou teď udělá. Překvapením bylo jak těžce se z vody v tretrách plných vody vybíhá a dostává opět do tempa. Přece jen to také chvíli trvá než voda z treter vyšplíchá. Přeběhy ostatních, klasických překážek byly vcelku vpohodě, sice technicky to nebylo nic moc (snad také tím, že rychlost náběhu je podstatně nižší než na 400m př.), ale s tím, že jsem si je naposledy trochu ošahal před téměř 1,5 rokem to šlo. Hodně příjemným zjištěním bylo, že jsem byl schopný v celém závodě běhat překážky na obě nohy - jak to přišlo, tak jsem na ně chodil - včetně vody ! Samotnou vodní překážku jsem ale skákal až dokonce s dopadem na obě nohy - tady jsem nenašel odvahu jít do ni agresivněji.

 ( Vodní příkop asi v polovině závodu )

O volbě tempa na steepl jsem věděl že je vhodné být defenzivní, ale když jsem to nikdy neběžel tak bylo těžké zvolit to správné. Nastavil jsem si tedy dost ambiciózně cíl 10:00, takže 3:20/km. Tempo jsem držel první km, vlastně první kola byla o dost rychleší a pak už jsem jen plynule zpomaloval až do cíle kdy poslední kola už jsem doslova trpěl. Ono běhat tyhle překážky ve stavu kdy už toho má člověk dost je hodně těžké. Posledních 200m s poslední vodou jsem už ani na nějaké zrychlování do cíle neměl sílu. Těžce jsem dýchal a přál si ať už je konec. Nakonec jsem to doběhl s pocitem únavy který jsem ještě nezažil (ani při maratónu, ani při čtvrtkách).

Musím říct, že steepl je podstatně těžší trať než jsem si představoval. Výsledný čas 10:36.92 je asi na mně a první závod vůbec na této trati slušný.

Tempo:3:19/3:30/3:47

Výsledky:
1 Tomáš Edlman 90 ASK Slavia Praha 09:33.07  
2 Martin Edlman 90 ASK Slavia Praha 09:41.93  
3 Pavel Procházka 79 AK Sokolov 09:50.60  
4 Dalibor Slovák 84 PSK Olymp Praha 10:03.50  
5 Milan Serafin 65 SK Aritma Praha 10:36.92
.