neděle 21. února 2010

Kemp: Mauritius - 2010

Únik ze zimy a sněhu ...

Můj předpoklad o teplém podzimu a studeném lednu a únoru v české kotlině se naplnil, ale že bude sníh a mráz pod -10stC od počátku ledna až téměř do konce února, tak to jsem nečekal. Takže letos jsem  koncem ledna vyrazil na jižní polokouli kde jsem strávil více než 2 týdny.

Místo kam jsem se vydal je mně už známe s počasím rozhodně hodně teplým, mořskou vodou klidnou a opravdu hodně teplou. Cesta je ovšem příšerně dlouhá - z domu do domu 24 hod. - a to je daň za to teploučko.

Už doma jsem si hezky naplánoval kvalitní tréninky, doplněné každodenním plaváním v klidném oceánu. Po příletu, a testu teploty vody jsem nevydržel a a přestože jsem za poslední 2 noci toho moc nenaspal, tak jsem nazul běžecké boty a v podvečer si vyrazil klusnout na pláž. Zkušenější kolegové samozřejmě říkají, že po dolouhém přeletu je potřeba si odpočinout, no ale takový volný klus na pláži při 33stC přece nemůže ublížit ne :-)


( tady jsem přišel na pláž za přílivu a to se fakt moc běhat nedalo, ale za odlivu je to nádhera (???) )

Tak si tak běžím po písku při odlivu, po nějaké době se přede mnou objeví několi kamenných desek. Po prvním došlapu už ale neběžím, ale letím - samozřejmě zhora dolů ! Dopadnu na pravé koleno a bolestí zasyčím. Na chvíli si sednu a je mi jasné co se stalo. Kameny byly ještě před krátkou dobou za přílivu pod vodou a mořské rostliny vytvořily povrch klouzavý lépe než je právě teď led ve střední Evropě. No to je pech. Uteču z Evropy kvůli ledu a uklouznu v rovníkové Africe :-( Po chvíli jsem se postavím a přes bolest s přestávkama doklušu k hotelu. Když jsem si mimoděk rukou přejel přes holeň ke koleni, cítím, že tady něco není vpořádku. Mám snad dva kolenní klouby na jedné noze ? Pod kolenem se mi vytvořila ohromná boule -krevní podlitiny. Modlím se aby to bylo jen naražené a rychle to přešlo. V noci se bolesti budím při každém pohybu, po schodech sestupuji jen bokem - kolenní vazy to také schytaly ... Zaplať pán Bůh - 3.den už můžu plavat kraula a 5.den volně klusat - raději ale jen na silnici.

( na silnici to je, možná jen zdánlivě, ale přece jen bezpečnější povrch ) 

Maritius je geograficky na jižní polokouli, ale v tropickém pásmu a ne až tak daleko od rovníku a tak teploty ve dne kolem 33stC ve stínu a v noci kolem 29stC, společně s vysokou vlhkostí mají ve výsledku také ten efekt, že už po několika málo km běhu jsem na tom stejně jako kdybych běžel v dešti. Jen tekutina na mně naní voda, ale vlastní pot.

 
( takhle vypadám po doběhu - suché vlákno by se těžce hledalo - teď mě ale čeká čochtání v moři )

Zajímavá zkušenost je také běh v tropickém dešti. Po chvíli je cesta pod vodou a výraz "vody až po kotníky" je více než zdrženlivý. Ale běži se docela příjemně, rozhodně se lépe dýchá.

Kromě běhání jsem si čas zpříjemňoval i plaváním, kdy ač oceán, tak velice klidný a na plavání přívětivý. Naplaval jsem asi 25km a to je na mně skutečně ohromné číslo.

( tak tady jsem si plaval - podle vlnek na hladině se ani nezdá že to je oceán )

Předpovídal jsem, že návrat do Čech v polovině února už bude do jarní zeleně, no ale v tomhle jsem se mýlil. Na letišti -5stC a všude kolem bílo a bariéry sněhu ...

Závěr:
Výhody:
- únik do tepla z ledu a mrazu je určitě fajn pro celkovou pohodu;
- běhat kvalitní tréninky v tilku a trenýrkách, venku za svitu sluníčka je nádhera a nedá se nahradit ani tréninkem v hale;
- každý den se vyplavat v čisté, mořské vodě a ne v chlóru bezénu je bonus navíc.
Na druhou stranu:
- strávit na každé cestě více než 24hod. není zrovna málo;
- aklimatizace tam i zpátky mi trvá několik dnů a to se jedná o časový rozdíl jen 3hod.